Exkluzivní interview s pipemakerem Michaelem Parksem 2005

Výrobce dýmek Michael ParksUvěřejňujeme jeden ze starších rozhovorů s Michaelem Parksem, který má i dnes zajímavý obsah. Otázky klade Lubo Bobek.

L:
Ahoj Michaele. Jsem rád, že jsme se dostali k rozhovoru, na který jsme se oba už dlouho těšili. Takže začneme hned s jedním speciálním tématem, které rezonuje v mnohých milovnících dýmky – Chicago Pipe Show 2005. Pokus se zesumírovat svoje dojmy a přínos této události roku ve světě profesionálních výrobců dýmek. Někteří významní tvůrci se této události nezúčastnili. Trever Talbert dokonce zveřejnil svoje prohlášení, proč se této Show 2005 nezúčastnil. Jiní, jako například Rainer Barbi a Paul Becker do Chicaga přiletěli, protože to považují za důležitou událost svého profesionálního života. Takže co tě na Chicago Pipe Show 2005 nejvíce zaujalo, v čem jsi shledal jeho pozitiva, jaká negativa ho poznamenala a které trendy do budoucnosti se tam podle tebe prezentovaly?

M:
Chicago Pipe show 2005 byla fantastická, tak jako každý rok. Být tam znamená čerpat znalosti v centru dění. Lidé, kteří mají know-how, stojí vedle vás a všichni vypadají jako nadšenci. To dělá z Chicago Pipe Show úžasnou událost. Nejvíce na mě letos udělala dojem účast mladých výrobců dýmek. Rád bych zdůraznil trend, který ukazuje, že zájem o tvorbu dýmek stoupá. Myslím, že je to proto, že lidé objevují, že je to něco, co jim přináší
potěšení a uvolnění, a když se nad tím zamyslíme, může to být i přínosné. Někteří z těchto řemeslníků se chtějí stát profesionály, pro jiné je to způsob občasného přivýdělku a někteří prostě tvoří dýmky pro potěchu. Zajímavé je, že je to skupina lidí různého stáří a původu. Ale nejdůležitější je ta pojící nit znalosti tvorby dýmek a její sdílení. A je to společnost opravdu znalých, což potvrzují jejich dýmky. Jestli je něco na Chicago Pipe Show negativní, tak snad že by mohla být větší!

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse

L:
Jeff (Gracik – Alan Pipes) mi říkal, že tam s Tebou strávil hodně času, což mě potěšilo. Takže bych se tě rád zeptal na mladé začínající výrobce dýmek: které ze světových mladých výrobců považuješ za naději budoucí tvorby na světové dýmkařské scéně?

M:
Stephen Downie je nový a kreativní. Jsou tu také John Crosby, Rad Davis, Love Geiger, Jeff Gracik, Jack Howell, Gregor Lobnik, Kjeld Sorenson a mohl bych ve výčtu dále pokračovat!

Dýmky Michaela Parkse

L:
Od této problematiky bychom mohli přejít ke jménům výrobců dýmek, kteří na tebe nejvíc zapůsobili a svou prácí možná i ovlivnili. Vím o tom, že si, krom jiných, vážíš práce Teddyho Knudsena, Baldo Baldiho a Julia Vesze. Abych řekl pravdu, i já jsem často jmenoval tato jména na našem dýmkařském fóru, přičemž Teddyho uvádím společně s tvorbou Kenta Rasmussena pro jejich podobnost vnímání tvorby jedinečných tvarů. Baldiho jsem uváděl ve spojitosti s jeho tvarovou odvahou hlavně při tvorbě shapes „Homage to Salvador Dalí“ a „Homage to Antoni Gaudí“, kde používá odvážnou měkkou formu přecházející až do komory, nebo geometrické motivy vycházející z Gaurídho architektury. A Julia Vesze jsem uváděl vícekrát ve spojitosti s jeho Raindropem. Čeho si tedy na těchto světových výrobcích dýmky nejvíce vážíš a v čem jsou pro tebe jedineční?

M:
Dýmky těchto mistrů jsou ohromující. Popravdě řečeno, každá dýmka, na které je něco zajímavého, mě může inspirovat, takže nacházím inspiraci u všech tvůrců dýmek.
Velmi propracované jsou dýmky Teddyho Knudsena. Barva jeho světlého moření je fantasticky smetanová a jsou tak úžasně vyleštěné, že vypadají měkce. Knudsenovy formy mají také eleganci, vzpomeňte si na jeho Horny a Ulity. Baldo Baldi tvoří silné formy, které mají modernistické prvky a architektonické tvary s vynikající kvalitou kresby. Také Julius Vesz tvoří silná díla, ale jeho tvorba mívá historizující nebo starobylý nádech. Za další vlivné výrobce dýmek považuji Poula Ilsteda, jehož tvary jsou odvážné a rozpoznatelné, zejména Horny a Buldoky. Design Larse Ivarssona upomíná na přírodní tvary. Zdá se mi, že tyto tvary do dýmky nenásilně vkládá a stylizuje. Některé dýmky z tvorby Rolanda Negoity také znázorňují přírodu, ale s větším realismem, než u Ivarssona, což můžeme vidět třeba v texturách a tvarech. Nicméně Rolando také tvoří nádherné dýmky modernistických a geometrických stylů. Tvorba Kenta Rasmussena posouvá hranice původních dánských tvarů. Jeho dýmky v sobě mají sílu a přitom jednoduchost, jako ornamenty pravěkých kmenů. A ještě k tomu jsou technicky ohromující. Další dva výrobci dýmek, kteří patří do mého výčtu, a zmíním je později v rozhovoru, jsou Tom Eltang a Lee von Erck.

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse

L:
Určitě dobře znáš kanadskou a americkou dýmkařskou scénu, zeptám se Tě rovnou na řemeslníka, kterého vzpomínám nejraději a nejčastěji. Jméno Lee von Erck Ti je důvěrně známé. Proto bych se od tebe chtěl dozvědět o něm, tvoje hodnocení jeho jedinečnosti a také něco o způsobu zpracování dřeva metodou „oil curing“, kterou používá i starý pán Luigi Radice a několik dalších. Jak se to přesně dělá a v čem spočívá kouzlo této metody? Když jsem kdysi udělal pár dřevěných šperků, dal jsem je do vroucího oleje a po chvíli dostaly výbornou barvu, daly se leštit a nebyly mastné. Byl to trik výtvarníků – šperkařů, kteří pracovali se dřevem. Dělá se to podobně? Pokud vím, Trever Talbert Poslal na dýmkařský test Martinovi Farrentovi a Erwinovi Van Hoeovi po čtyřech dýmkách, mezi nimiž byla i dýmka „oil curing“ a oba ji hned vyřadili pro její odlišnou chuť. Jaký je tvůj názor na tuto problematiku?

M:
Lee von Erck byl pro mě mentorem. Setkali jsme se na mojí první pipe show a od té doby jsme přáteli. Vždy byl štědrý na rady. Lee podporuje dýmkaře a dýmkařské kluby tím, že navštěvuje tolik pipe shows, kolik jen každý rok stihne. Každý rok cestuje do Japonska a stává se z něj tak mezinárodní legendou. Jako výrobce dýmek si Lee definoval svůj jasný styl: dlouhé spirály a přírodní tvary. Jeho dýmky mají duši. Je to velká osobnost a skvělý přítel.
Co se týká „oil-curingu“, v začátku ovlivňuje chuť tabáku. Podle mého názoru je používán ke zmírnění chuti zakuřovaného briaru. Leštěný, olejem nebo jinak ošetřený vnitřek hlavičky předchází přimíšení kouře z briaru do chuti tabáku. Po ošetření olejem se briarová vlákna nasytí a nepálí se, jako neošetřená, a přitom karbon se tvoří stejně dobře. Techniky ošetřování olejem Lee von Ercka, Radice nebo Billa Taylora, například, jsou často střeženým tajemstvím a já je neznám.

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse

L:
Dál bych se ještě rád zeptal na způsob tvorby spirály, kterou má Lee pefektně zvládnutou a v tvé tvorbě tento motiv dosahuje high end dokonalosti. Osvojil sis její tvorbu přímo od Leea? Nějak se mi zdá, že spirálový motiv se nejčastěji objevuje právě v tvorbě výrobců dýmek z amerického kontinentu.

M:
Původně byla moje spirála spojena se Charatanem, protože moje první dýmka se spirálovitou troubelí byla vyžádána sběratelem Charatanu. Což zapadá do původu Spirály v Severní Americe. Nicméně, viděl jsem spirálu i u Rainera Barbiho nebo Luigi Radiceho. Poté, co jsem vyrobil několik spirálovitých troubelí, probíral jsem techniku s Leem. Lee spirálu přizpůsobil
tak, že zajímavě obtáčí hlavičku. Ve své práci spirálu pro každý shape přizpůsobuji a typ spirály záleží na dýmce. Jako dobrý příklad mohu uvést hladký straightgrain „Poker Sitter“ se spirálovitou half bent troubelí. Stejně jako Lee mám i já rutinní postup, kterým spirálu vytvářím. Můj je kombinací pilování, rotačního opracovávání a broušení (ne nezbytně v tomto pořadí). Lee by ti možná svůj postup prozradil… Ale raději se ho zeptej sám.

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse

L:
Další výrobce dýmek, který má opravdu vysoké postavení v žebříčku světových výrobců dýmek, je Tom Eltang. Přitom Tom není žádný uzavřený „Důležitý Mistr“, ale člověk, který se rád setkává s mladými výrobci, o kterých si myslí, že mají velkou budoucnost. Navštívil v dílně Cornelia Mänze, Rolanda Negoitu, věnoval se na letošní Chicago Pipe Show našemu společnému příteli Jeffovi, atd. Stejně tak výborný mladý rakouský dýmkař Martin „Tine“ Steinthaler, žák Petra Matzholda a architekt, má od Toma Eltanga mnoho dýmek a samozřejmě si také tohoto výjimečného řemeslníka náležitě váží. Možná znáš jeho fotky z otevření Tomovy dílny a obchodu. Proto každá událost, která je Tomem organizovaná (například otevření nové Tomovy dílny nebo 30. výročí jeho tvůrčí existence), je poctěna velkým počtem výjimečných dýmkařů. Jak ses s ním seznámil ty a jaké stopy zanechal tento tvůrce ve tvé tvorbě?

M:
Mám Toma rád, je to přátelský chlapík a vynikající řemeslník. Spolu s Tomem jsme byli představeni na Richmond Pipe Show před několika lety a od té doby jsou naše zkušenosti předmětem diskuzí při našich setkáních na každé show, kde se potkáme. Jeho komentáře a kritika jsou vždy přesné. Pipe shows mi umožnily setkání s tvůrci dýmek, kteří mě toho o řemeslu tolik naučili! Když řeším jako řemeslník nějaký hlavolam, často nacházím řešení ve slovech jiného tvůrce. Odpovědi se mohou vyloupnout zničehonic, ať se ptáš na něco konkrétního nebo ne. Prostě někdo vysvětluje, jak při něčem někdy postupoval a najednou PRÁSK, je to tam, ani jsem se neptal a dostal jsem odpověď, kterou jsem hledal! Někdy má tyhle odpovědi Tom. Na Tomovi mě nejvíce zaujalo, jakým způsobem popisuje dýmky – jsou to zároveň umělecká i pečlivě vyprojektovaná díla. Je zřejmé, že jsou pro něj oba aspekty důležité, ale přitom se od sebe odlišují. A tak díky němu jsem sám začal kriticky nahlížet své dýmky a aplikovat na ně umělecké principy. Předtím jsem promýšlel jen technickou stránku a umělecká rozhodnutí byla jen intuitivní. Teď své dýmky stejně tak promýšlím podle jejich estetických součástí, jako jsou tvar, barva, vyváženost, povrch atd…

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse

L:
Abych řekl pravdu, tvoji inovativnost často vzpomínám společně se dvěma dalšími jmény, která pro mě také znamenají velmi vysokou kvalitu. V první řadě je to Rolando Negoita (který si stále udržuje velice vysokou výtvarnou úroveň), jehož tvorbu velice bedlivě sleduji a dále velice zručný a tvořivý Trever Talbert, který se v roce 2002 přestěhoval z Ameriky do Francie. Tento dokázal v různých směrech tvorby prezentovat svoje mimořádné schopnosti, ať je to kategorie skulpturálních Halloween dýmek (například „Mountains of Madness“), kvalitně pískovaných kusů (jako například „Oceanic“), nebo jeho vlastní shapes (například „Helix“ atd.). Trever dělá i klasické shapes, Rolando nikoli. Ten je věrný vlastnímu rukopisu. Minulý rok ovšem vyhrál soutěž na design dýmky pro firmu Butz-Choquin s klasickým shapem šikovně modifikovaným do negoitovské osobitosti a jedinečnosti. Mají tito pipemakeři nějaký vliv i na tebe? A znáš se s nimi osobně?

M:
Rolanda znám, je to přátelský chlapík a má bodrý náhled na krásná umění. Jeho tvorba si zachovává osobitou integritu. Každá jeho dýmka je jedinečná a přitom věrná jeho konceptu.
Také Treverova tvorba je skvělá a bylo zajímavé sledovat vývoj jeho nové série. Podle mého má pro Fantasy skvělé pochopení.

Dýmky Michaela Parkse

L:
Přejděme k japonské tvorbě. Ty znáš můj esej o shape Blowfish, ve kterém na konci vzpomínám mistra Hiroyuki Tokutomiho a jeho mimořádné Blowfish koncepty. Ovšem jsou ještě další mistři, jejichž tvorba je mimořádně kvalitní a má japonskou duši. Jako například mistr bambusu Smio Satou, dále Takeo Arita (povoláním architekt), jehož profese se odráží v mimořádně designovaných shapes, anebo často extrémní, ale velmi zručný Kei’Ichi Gotoh. Jaký je Tvůj vztah k japonské tvorbě a v čem tě dokáže inspirovat?

M:
Ta „Japonská duše“ je podle mého duch. Je to jasný projev vlivu kultury na design dýmek. Myslím, že každá kultura má svůj vizuální jazyk. Jsou to představivost a asociované významy vizuálního jazyka, které hrají roli v definici kultury. Ve světě dýmek vytvářejí různé kultury repertoár různých stylů, například anglický, severoamerický, japonský, dánský, italský, francouzský, německý, styl tradičních holandských hliněnek, rakouských pěnovek, čínský, styl tradičních kmenů… Naštěstí pro mě, jakožto výrobce dýmek, mám možnost všechny tyto
dýmky vidět a nechat se jimi ovlivnit. Vše, co jsem kdy viděl, je ve mně, když tvořím dýmky. Když je navrhuji, rozhoduji se na základě pocitu, co vypadá dobře. A často je to, co vypadá dobře i to, co mám rád! Takže přirozeně i to, co mám rád na jiných dýmkách, je vloženo do dýmek mých.

Dýmky Michaela ParkseDýmky Michaela Parkse

L:
Snažím se zaobírat mladou generací, jako jsi ty, protože právě tato mladá vlna (a to značně i z amerického kontinentu) začíná vytvářet nové výtvarné pojetí na dýmkové scéně. Proto bych se ve spojitosti se jmény výrobců ještě rád zeptal na Nunnu Ivarsson (kterou jsi potkal na Chicago Pipe Show 2005) a další, kteří podle Tebe patří do této skupiny. Kteří to jsou a jak se ti jevily jejich práce v Chicagu?

M:
Ten výčet je podle mého: Takeo Arita, Jody Davis, Nanna Ivarsson, Todd Johnson, Micheal Lindner a Cornelius Maenz. Sám se také považuji za člena této skupiny tvůrců. Myslím že my, dýmkařští řemeslníci, vytváříme silná a individualistická díla, a naše dýmky jsou dotažené jak po designové, tak po technické stránce. Dýmky, vytvářené touto skupinou, jsou reprezentativní pro nový styl ručně vyráběných dýmek. Myslím, že možnost vstřebat velké množství mezinárodních a historických prací, je to, co ovlivňuje a charakterizuje nejlepší a nejinovativnější tvůrce dýmek dneška. Nannu bylo velmi potěšující poznat, protože mladá žena tuto skupinu nesmírně osvěžuje, a její dýmky jsou skvělé… Což nikoho nepřekvapuje s ohledem na její rodinné zázemí.

Dýmky Michaela Parkse

L:
Abych ukončil tuto část našeho rozhovoru, ve které jsme se věnovali jiným dýmkařským řemeslníkům a jejich případnému vlivu na tvoji tvorbu, rád bych se tě ještě zeptal na další jména, která ti pomohla, nebo tě ovlivnila při tvém profesním růstu. Tak teda: kteří to jsou a jaký je jejich konkrétní význam pro tvůj růst?

M:
Jose Manuel Lopes, autor „Cachimbos“ (v angličtině „Pipes Artisans and Trademarks“, k dostání na etrafice, pozn. překl.), kompendia řemeslníků a jejich dýmek. Znám jej osobně a příjde mi ohromující, co nesobecky vytvořil svou novou knihou pro celou mezinárodní dýmkařskou společnost. Myslím, že spojil a posílil dýmkařský svět, tím že zkomponoval tak rozsáhlý a důkladný katalog. Dalo to nesmírnou práci, shromáždit a uspořádat takové množství důležitých informací, zařadil všechny, a pak to prostě dal k dispozici dýmkařům.
www.cachimboclube.pt/livro/book.htm

John Tolle, Bill Unger a North American Society of Pipe Collectors (NASPC). Jejich časopis je provokativní, zábavný a udržuje zdravou tradici dýmkové kultury. Jsem poctěn výrobou jejich výroční dýmky roku 2005. www.naspc.org/2005_parks_pipe.html .

Burlington Pipe Club, což je malá a různorodá skupinka kuřáků dýmky. Byl to první dýmkařský klub, do kterého jsem chodil, a vzniklo tam to přátelské spojení.

Kde se prodávají moje dýmky:

Premal Chheda ze Smoker’s Haven, Columbus, Ohio, USA.
www.smokershaven.com/index.asp?PageAction=VIEWCATS&Category=596
Cedric Diggory z Liberty Tobacco , San Diego, California, USA.
www.libertytobacco.com
Maxim Engel z Pipes 2 Smoke, Toronto, Ontario, Canada.
www.pipes2smoke.com/Michael_Parks.htm
Reiji Hachiro z Pipedo, Nishinomiya City, Hyogo, Japan.
www.pipedo.com/pipes/parks_e.html
Safaryan Samvel a Magda z Galereja Gradusov, Moscow, Russia.
www.cru.ru
Cam Schutte z Pipe Show Online, Kansas City , Missouri, USA.
www.pipeshowonline.com/ParksPipes.aspx
Ernie Quintiliani z Watch City Cigar, Framingham, Massachusetts, USA.
www.watchcitycigar.com

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse

L:
Přejděme teď k tvým začátkům. Řekni nám o svém vzdělání, které má evidentně velký vliv na kvalitu Tvých shapes. A pověz nám, jak ses vlastně dostal k dýmce a její tvorbě.

M:
Můj děda kouřil dýmku a její kouření bylo částí jeho osobnosti. Já a můj bratr jsme začali kouřit dýmku v mládí, protože, přes odpor mé maminky, nám oběma jednou k vánocům daroval dýmku a trochu tabáku. Tak jsem se začal všeobecně zajímat o dýmky. Tvorba dýmek se vyvinula z výtvarného umění, které jsem na univerzitě studoval čtyři roky. Poté jsem jeden rok studoval obchod. Tvorba dýmek jako povolání spojila moje nadání a zájmy. Baví mě vymýšlet nové věci a dotahovat je do konce, je to velmi naplňující pocit a často si jej v tomto oboru užívám.

Dýmky Michaela Parkse

L:
Ve vnímání tvorby shapes máme hodně společného. Myslím, že stejně vnímáme důležitost klasických forem a jejich uplatnění v sériové výrobě. Přičemž chceme jít trochu dál a velmi oceňujeme také dýmky, které mají svoji osobitost a jedinečnost ve formě a její koordinaci s kresbou dřeva.  Proto já osobně velmi vysoko hodnotím shapes, které jsou o stupeň výš a už svojí podstatou určují a vyžadují přesné „posazení dýmky do dřeva“, jako je to například u Blowfish, Pickaxe, Elephant Foot, Volcano, Ballerina, Ukulele, některé variace na téma Horn, atd. Prostě shapes, které jsou předurčené pro freehand tvorbu, protože pouze ta je dokáže dokonale realizovat. Řekni nám obšírně o tvém vnímání shapes a co tě nejvíc láká.

M:
Mám rád harmonii a eleganci, tvary připomínající ženské tělo… Řekněme tvary klasické krásy. Nejvíce mě na tvorbě shapes přitahuje ta cesta a objevování. Jednak vždycky sleduji dřevo. Abych dosáhl co nejlepších výsledků, musím neustále znát průběh kresby. Když tvořím, rád vnímám, jak se do dřeva promítá původní návrh. Přemýšlení nad dýmkou tímto způsobem, jako nad sochou, je velmi vhodné pro kontrolu toho, co postupem práce vzniká.

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse
NNOVATIVE „ASYM“ CONCEPT BY MICHAEL PARKS

L:
Dost mě překvapil a také potěšil tvůj nový shape Baby Bat, který je zpracovaný na téma Manta. Vidím v této snaze tvoje odhodlání vykročit i do další sféry skulpturálního designu. Hodláš pokračovat v takových vyloženě originálních motivech vycházejících z přírody, jak například Rolando Negoita, který to otevřeně deklaruje? A když jsme u toho, rád bych také připomněl dýmkařskou tvorbu Anne Julie, která se vydala svou cestou a krom sochařského sjednocení náustku s briarovou částí (které je pro ni tak typické), dala dýmkařské scéně i svůj shape Tulip, Damenbein, a taktéž krásně sochařsky pojednanou variaci na téma Panel. Cítím souvislost její tvorby s horní částí tvé krásné dýmky Art Deco, která v elegantnosti těžko najde konkurenci. Mají tyto práce a jména nějaký vliv i na tebe, nebo je to tvůj samostatný vývoj?

M:
Ano, dýmky těchto tvůrců mohou mít vliv, nicméně myslím, že všechny vizuální vjemy mě
mohou ovlivňovat. Rád přebírám tvary z přírody a hodlám v tom pokračovat, ale vlivů je opravdu více. K tvarování svých dýmek nacházím inspiraci všude a ve všem okolo sebe – v životě samotném. Architektura je skvělým zdrojem geometrických tvarů a v jejich spojení mohu vidět například napojení hlavičky s troubelí nebo náustkem. Jak jsem řekl, v tvorbě, myslím, zkoušíme vyrobit věci, které napodobují to, co máme rádi.

Dýmky Michaela Parkse

L:
O tom, že tvoje Blowfish koncepty stavím na úplně nejvyšší místo ve světové tvorbě, jsme spolu nedávno hovořili. Podle mě jsou o kategorii výš, než ztvárnění tohoto shape všemi ostatními tvůrci včetně Tokutomiho. Jsou předznačením náročného výtvarného přístupu v oblasti sólo kusů, který bude v budoucnosti znalci velmi hodnocený a ceněný. Minule jsi mě potěšil zprávou, že právě pracuješ na dalších kusech, přičemž se snažíš jít v tomto konceptě ještě dál. Takže jestli můžeš, popiš nám nové dimenze tohoto shape, který se právě snažíš přepracovat.

M:
Díky! Než jsem od tebe dostal otázky, dokončil jsem dýmku, která vyhrála „Best Briar Pipe in Show“ na Greater Kansas City Pipe Show v listopadu 2005. Je to velký a částečně Coral rustikovaný Blowfish s vsazeným palisandrovým (cocobolo) dřevem. Posunul jsem kontury a vytvořil konkávní povrchy, abych tento Blowfish ještě více zdůraznil a zprohýbal. Dodalo to shapu pohyb. Můj původní Blowfish byl odvozen od toho S.Bang. Studoval jsem pak variace jiných tvůrců, abych si vytvořil jejich přehled. Důležité při tvorbě tvaru Blowfish je sledovat kresbu briaru a to dává každé dokončené dýmce jedinečnost.

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse
„...I have completed the pipe and it won Best Briar Pipe in Show at the Greater Kansas City Pipe Show, November 2005...“

L:
Nedávno jsi uvedl svoji výbornou variaci na téma Bo Nordhovy Balleriny. Jistě víš, že i Kent Rasmussen se obdobně zmocnil formy Ramzes velmi zajímavým způsobem a zeštíhlil ji, přičemž zviditelnil svůj rukopis. Líbí se mi takový inovativní přístup, který vzdá hold mistrovství a zároveň vnese do nové dýmky vlastní rukopis. Chystáš se takovým způsobem zpracovat i nějaké další shapes? A abychom dokončili část rozhovoru o formě dýmky, pověz nám, co si myslíš o trendech jejího vývoje a jakou cestou by ses chtěl v blízké budoucnosti
ubírat.

M:
Ano, Ballerinu dále rozvíjím. Je to shape se spoustou potenciálu. Nedávno jsem také vytvořil velký „Carved Poker Sitter“, který může být spojován s dýmkami Paula Bonaquistiho, Jima Cookea a Johna Ellse. Shape „Poker Sitter“ se mi zdá velmi slibným. Je přitom zajímavé, že z jednoho bloku briaru se dají dostat jen několikeré typy průběhu vláken. Takže tvůrci dýmek musejí být kreativní a již existující dýmky mohou být dobrým výchozím materiálem pro
design, protože už vidíme, že takhle zasazené do dřeva fungují. Ale i když vycházím z cizí dýmky, vždycky skončím s dýmkou, která má v sobě moji osobnost, a to je, myslím, důležité, že se při tvorbě do našich dýmek vkládá naše vnímání světa. Co se současných trendů v tvorbě dýmek týká, zdá se mi, že dýmkařská komunita vytvořila dobré a pobízející prostředí pro vznik nových a kreativních dýmek. Trh je v rukou lidí od řemesla, protože inovativním dýmkám se dostává dobrého přijetí. Přitom však trvá stálá poptávka po klasice. Moje tvorba se jistě bude ubírat směrem přetváření klasických shapů a zároveň hledání možností mých
vlastních designů.

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse
„BALLERINA“ (Master meets Master)

 

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse
„NAUTILUS - SNAIL“ (Master meets Master 2)

L:
Nejednou jsem na našem fóru psal, že perfektně zvládáš každý materiál, který se ti dostane do ruky. Zvládáš vše počínaje briarem a jeho kresbou přes bambus, exotické dřevo, kostěné aplikace, různé akrylové barevné prvky až po kovové aplikace. Pověz nám o materiálu, který používáš, případně jaký se chystáš použít v blízké budoucnosti použít na zdůraznění tvého rukopisu a jedinečnosti tvých dýmek.

M:
Líbí se mi používání přírodních materiálů a zvláště těch, které pocházejí z mojí domoviny. Třeba vsazená perleť na mých dýmkách „Grade V“ pochází ze sladkovodních škeblí z jezer kousek severně od mého domova. Známý nožíř mi dal kus rejnočí kůže a já přemýšlím, jak ji využít. Mamutovina je populární a krásný materiál, se kterým pracuje spousta řemeslníků. Losí paroží, parohy jelence anebo sobí paroží jsou všestranně využitelné a dají se vyleštit k nádhernému vzhledu, jako mramor. Nedávno jsem jako nástavec troubele vložil roh gazely, dá se vyleštit do nádherné hluboké černé. Z exotických dřev jsou mými oblíbenci eben a palisandr, spolu s guajakem a padaukem, všechna pro svou jemnou kresbu a barvy. Na kovové části používám zlaté a stříbrné prsteny, dráty a trubičky. Někdy si vyberu materiál tak, aby ladil s tématem dýmky, ale vždycky si také materiály vybírám podle vzhledu!

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse

L:
Další prvek v tvé tvorbě, který mimořádně zaujal a v současnosti nabírá ve světové tvorbě na významu, je barevnost. Opravdu jen několik tvůrců se pravidelně odváží jít do takových inovativních barevných kombinací, jako právě tvoje tvorba. Snad jedině Trever Talbert si dovolí takovou odvahu, přitom právě barva je často dimenzí, která dává konkrétní dýmce osobité kouzlo a neopakovatelnost. Panel od Anne Julie se také prezentoval nezvyklou oranžovou barvou, která mi mimořádně učarovala. Ale u tvých dýmek je to evidentní pravidelný záměr, přičemž i nejneobyčejnější barevné kombinace zanechávají moderní, ale vyvážený dojem. Neumím si představit, že takový nezvykle barevný akryl někde kupuješ. Vyrábíš si ho sám? A co znamená barevnost v tvojí tvorbě?

M:
Obvykle si materiál na barevné náustky neodlévám sám. Hledal jsem a využívám dodavatele z celého světa. Někdy si však přece odliji své vlastní doplňky, dobarvím si je a zalévám do nich mušky, pírka, kovy atd. Považuji barvu za stejně důležitou jako tvar nebo povrch, mohu s ní pracovat stejně kreativně. V současnosti používám tmavé, jemné kombinace, které se prolínají. Někdy stačí málo, aby dýmka dostala „jiskru“, která ji posune výše.

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse

Dýmky Michaela Parkse

L:
Další kategorie tvorby, se kterou jsem se u tebe střetl, je kolážový přístup k dýmce. Vezmeš historickou část dýmky (jako na jednom Raindropu udělal i Vécs) doplníš ji o nové zbývající části, které přizpůsobíš konceptu ztvárněním a barvou tuto koordinaci starého a nového dokončíš. Víš, o které dýmce mluvím. Samozřejmě je to „Piercing Meershaum“, která ve mně zanechala hluboký dojem. Na rozdíl od Vécse ses totiž rozhodl pro moderní výtvarný přístup dokomponování historického prvku zalitými předměty do akrylu, čímž jsi vytvořil transparentní členitost struktury nových částí, které výborně korespondují s rustikálním pojednáním historického prvku. Byl jsem tou dýmkou ohromený. Dlouho jsem se k ní vracel, protože mám rád věci, které se dají stále znovu pozorovat a s každým dalším pozorováním objevovat nová tajemství. Podobně tomu tak je i u dýmek mistra Tokutomiho. Řekni nám blíže o vzniku této dýmky. Co tě při její tvorbě ovlivňovalo? A chystáš se ještě někdy vytvořit něco podobného?

M:
Děkuji. Tenhle projekt byl původně na žádost jednoho tetovacího umělce. Chtěl dlouhou full bentku, která by nějak zahrnovala piercingové a tetovací potřeby. Staré prodlužovací troubele z meršánu byly můj přínos. Když jsem je koupil, byly zbarvené jako jantar. Motiv hroznu mi připomínal Bakcha nebo Dionýsa a symbol pití hedónizmus. Hedonistický symbol se přirozeně propojoval s uměním tetování nebo piercingu. Byl tou dýmkou unešen a řekl mi, že ji ve svém studiu nesmírně rád kouří. Nedávno jsem vytvořil hladký „Giant Billiard, 9 mm“ pro jednoho německého zákazníka, který žádal téma čtyř ročních období. Vyřešil jsem to čtyřmi různými náústky. Všechny byly z černého akrylu s jasným detailem. Každý detail v sobě nesl hnědý a černý ebonitový čep a obsahoval něco významného, co symbolizovalo roční období. Pro jaro to byly zelené špičky kapradí, pro léto sušené červené a žluté okvětní lístky, pro podzim kusy tabáku v řezu ribbon cut, a úlomky mamutoviny s perletí pro zimu.
Pro budoucí práci mám pár nekouřených starožitných jantarových cigaretových špiček, které hodlám adaptovat na billiard nebo cutty.

Dýmky Michaela Parkse

L:
Protože žiješ v Kanadě, je logické, že uprostřed tak krásné přírody se z tebe stal milovník outdooru. Jsi myslivec a rybář, a proto se v tvé tvorbě vyskytují speciální dýmky, určené pro tvé přátele z těchto kruhů. Krom materiálů, které na jejich tvorbu používáš a které napovídají o jejich určení, cítím v nich i nějakou tradici. Jak se vykrystalizovala tato část tvojí tvorby, co ji charakterizuje a co bylo pro ni určující?

M:
Kanada je obrovská země a mluvíme-li o Konfederaci, není příliš stará. Lesy a divočina, které byly tak důležité v jejích počátcích, jsou teď součástí našeho dědictví. Vyrostl jsem v Kanadě a v naší rodině máme pobyt v přírodě velmi rádi. Lov a rybaření byly moje oblíbené kratochvíle a proto jsem se rozhodl, že je budu sledovat i ve své tvorbě. Používání přírodních materiálů při výrobě dýmky může vytvořit rustikální vzhled a podpořit vnímání těchto tradic. Obzvlášť pokud jsou použity pravé materiály, jako kůra nebo paroží, dodají pocit tradičnosti.

L:
Velice mě zaujala dýmka Safari 2, která má přirozenou spirálovou aplikaci z rohu antilopy Kudu a krásně zkoordinovaný přechod mezi kostí a Britem. Kromě dokonalosti zpracování a volby materiálu, který vypovídá o cílové skupině zákazníků (lovci – rohovina, rybáři – vlasce a v akrylu zalité rybářské mušky), používáš u těchto dýmek visící formu. Je to tvůj záměr, aby ruce zůstaly v případě potřeby volné, anebo je to definované určitou tradicí?

M:
Když na něco potřebuješ obě ruce, pak dýmka, která se dobře drží v zubech, je ta pravá a full bent to přesně splňuje. Je to velmi pohodlná dýmka a navíc tvar full bent poskytuje dobré možnosti k zapracování právě takových materiálů, jako jsou nástavce z paroží atd. Ale tyto dýmky mají taky navozovat nostalgii po těchto sportech a nemusí být přímo praktické k použití v lese nebo u vody.

L:
Když jsi v přírodě, například u vody, nebo dokonce v tvé kánoi, kouříš při tom dýmku? A jestli ano, máš nějaké tajemství, jak eliminovat zvýšenou vlhkost, která se při kouření dýmky u vody evidentně projeví? Mezi našimi přáteli je několik outdoor kuřáků, kteří by takovýto trik velice rádi znali.

M:
Kouření venku je velmi příjemné. Ano, kouřil jsem dýmku během jízdy na kanoi a určitě zase budu, i když to není ten důvod, proč jezdím na vodu. Pobyt v přírodě je dobrý odpočinek, nejsem v obchodě, neřeším pracovní věci a můžu relaxovat a kouřit klidně. Někdy si dám doutník. Obojí si vždycky vychutnám. A co se týče kouření dýmky, schované pod krempou klobouku, když rybařím v lijáku… Ne, na to nemám žádný trik!

L:
Pravidelně jsi pro svoje outdoor dýmky používal Coral-rustic. V poslední době čím dál, tím víc používáš jemné, často horizontálně orientované podélné rustikování. Je to přechod od Coral struktury k této nové, která tě má lépe identifikovat, nebo jsi jen obohatil škálu povrchové úpravy a Coralu zůstaneš nadále věrný? U některých výrobců dýmek je totiž patrná jejich vůle prezentovat svou vlastní strukturu rustikování, jako například u Tonniho Nielsena, Lugiho Radice a jeho synů, nebo nejnovějšího ruského mistra povrchové struktury Alexeye Kharlamova (jak to prezentuje například na své dýmce Iguana: http://www.tabachok.ru/shop//filestore//kharlamoff/kharlamov_3/kharlamov_012_d.jpg a jiných)

M:
Mé nové technice rustikování „Carved“ se dostalo dobrého přijetí. Tato povrchová úprava kombinuje efekt povrchových linií, které zdůrazňují 3-D kontury dýmky, a současně poodhalují strukturu použitého dřeva. Ke koupi jsou jak dýmky s Coral, tak s Carved rustikováním a při výrobě dýmek si vybírám podle toho, který způsob dřevu a tvaru více vyhovuje. Také si rozmýšlím nové způsoby rustiku do budoucna. Viděl jsem techniky používající drobné tečky nebo tenké, vlasové proužky. Od toho se rozvíjejí moje nápady.

L:
Myslím, že jsem u tebe doteď neviděl pískované dýmky. Je to tvůj záměr nepoužívat tuto povrchovou úpravu, nebo hodláš v budoucnosti obohatit tvou tvorbu i o tuto dimenzi? A jaký je tvůj vztah k pískovaným dýmkám?

M:
Ano, je pravda, že v současnosti pískování nepoužívám. Ale mám tu techniku rád a v budoucnu určitě uvidíte mnou vyrobené pískované dýmky. Někteří lidé tvrdí, že díky mému rustiku ani nemusím pracovat s pískováním!

L:
Co se povrchové úpravy týče, většina tvůrců používá výhradně karnaubský vosk a vyhýbá se lakům. Co používáš ty a jaký je tvůj názor na jiné finální povrchové úpravy?

M:
Používám povrchovou úpravu z přírodních surovin, které poskytují hedvábný a hluboký lesk. Je to jen tenká vrstvička, která nepenetruje do dřeva. Pokud vím, je to stejná povrchová úprava, jako používají v S. Bang. S touto povrchovou úpravou si dýmka zachovává dobré kuřácké vlastnosti a postupem času pěkně tmavne. Nikdy jsem nepoužíval šelak protože, kromě dalších věcí, se časem opotřebovává. Pouze voskovaný povrch je hezký, ale povrchový lesk nikdy nezůstane tak jemný, hluboký a trvanlivý.

L:
Byl sis vybírat materiál v Itálii, i když jsi předtím zpracovával řecký briar. Jaké je tvoje vnímání kvality briaru a jeho zdrojů? Navštívil jsi i jedinečné muzeum dýmek mistra Paronelliho, pokud ještě existuje?

M:
Tenhle italský briar tvořil většinu mého materiálu za poslední 4 roky. Je to skvělé dřevo, má vynikající kresbu. Dvakrát jsem jel do Itálie na pilu, abych si briar vybral, což je ze všeho nejlepší, protože si můžu vybrat ty správné bloky pro různé shapy. Tenhle italský briar taky prodávám, a protože jsem jej osobně vybíral, zaručuji jeho kvalitu. www.parkspipes.com/briar.htm Před mnoha lety jsem také pracoval s řeckým briarem, který jsem koupil v továrně v St. Claude, ve Francii. Byl velmi tvrdý, s červeným nádechem, na rozdíl od lehčího a bělavě zbarveného italského briaru. Obojí dřevo bylo suché a kouřilo se velmi dobře. Ale jak jsem řekl, kvalita kresby mnou používaného italského briaru je výborná. S tou pilou v Itálii mám velmi dobré vztahy a budu pokračovat v odběrech od téhle rodiny.
Na své poslední cestě do Itálie jsem byl v Římě a navštívil jsem klasické tabáčnictví, Faustus Fincato. Také jsem navštívil přátelského Paola Beckera v jeho dílně blízko fontány Trevi. V Pesaru jsem strávil odpoledne s Giancarlem Guidim v dílně Ser Jacopo. Ve východním Toskánsku, směrem do regionu Marche jsem projížděl několika tabákovými plantážemi.
Je to země lanýžů a také tady se pěstuje tabák pro Toskánské doutníky. Byl to krásný výlet malebnou zemí. Bohužel jsem se nedostal do Paronelliho muzea dýmek, snad příště.
Brzy chci dát na svoje stránky fotky ze své cesty po Itálii a z briarové pily. Itálie je nádherná země a těším se, až se tam zase vypravím.

L:
Drahý Miku, abych přistoupil k závěru našeho rozhovoru, rád bych se tě zeptal na budoucnost. V první řadě od takového výrobce dýmek, jako jsi ty, očekávám jeho velkou vůli vytvořit svůj vlastní shape, který by se koncepčně zařadil k takovým freehand klasikám, jako blowfish, elephant foot, ballerina, ramzes, ukulele atd. Tedy takový shape, který dopředu určuje posazení dýmky do dřeva a koordinaci kresby dřeva s formou. Pracuješ už na něčem takovém? Anebo se chceš věnovat definici těchto známých kapes v novém pojetí? Tedy v jejich povýšení do nové, náročnější dimenze?

M:
Pořád hledám dýmku, která by byla „definitivní“. Pořád hledám nové tvary. Někteří dýmkaři tvrdí, že některé mé tvary, jako „Art Deco Bent Egg“ nebo dýmky ze série „Bat“, jsou jasně můj design. Ale dýmka jasně definovaná jako Parks Pipe teprve čeká na vytvoření a zatím zůstává záhadou!

L:
Na závěr našeho interview bych ti chtěl za spoustu tvých fanoušků popřát mnoho tvořivých sil a myšlenek, které budou nadále ukazovat sílu a potenciál výtvarně vzdělaných tvůrců, jako jsi ty a budou pozitivně posouvat světovou dýmkařskou scénu k novým dimenzím vnímání formy a funkce. Pokud bys měl někdy cestu například do Prahy, rádi tě přivítáme v kruhu členů našeho PC Dymka.net. Děkuji ti za rozhovor.

M:
Lubo, děkuji Ti, dával jsi mi výborné otázky a cítím, že jsem se z nich také leccos naučil
o dýmkařském světě a uvědomil si také něco o sobě. Doufám, že se jednou setkáme, a když nám bude štěstí přát, třeba se bude u vás pořádat European Pipe Show…?
Ještě jednou díky za rozhovor a teď už musím zpátky do dílny!