Nezasvěcenému by při přečtení názvu tohoto článku bleskla hlavou myšlenka na společenskou rubriku bulvárního plátku, ale pravověrný dýmkař hned zbystří, neboť v nadpisu je vetknuto jméno světoznámého německého výrobce oblíbených dýmek zn, VAUEN.
Ano, opravdu, podařilo se. Byli jsme první zemí tzv. bývalého východního bloku, kteří se dne 7. října 1996 za kuropění rozjeli západním směrem přes naše hranice, aby se v sestavě třiceti účastníků, věrných kuřáků dýmek, setkali v Norimberku, na nádvoří výrobního komplexu, na jejíž hlavní budově se skvěl nápis „VAUEN“ se zkříženými dýmkami po obou stranách.
Cesta, přijetí a celá exkurze byla předem pečlivě naplánována a domluvena majitelem společnosti MOSTEX export import a tajemníkem našeho PC Moravia v jedné osobě panem dr. Josefem Stanislavem s majitelem jedné z nejprestižnějších německých továren na dýmky zn. Vauen. Díky tomu se nám dostalo velice vřelého přijetí a pohoštění samotným majitelem továrny, panem Eckertem, v rodině již třetím pokračovatelem tradice dýmkařské výroby.
Byli jsme rozděleni na dvě skupiny, které prošly opravdu celým výrobním procesem, již v první hale na nás dýchla nasládlá vůně „zrajících“ přířezů z kořenů Vřesovce stromovitého. Byly zde v paletách uloženy a roztříděny tisíce hranolků, které pomalu přirozeně vysychaly, a tak čekaly na další zpracování.
V první dílně, po volbě, který přířez bude určen k výrobě kterého druhu dýmky, byly na frézách zpracovávány polotovary, a budoucí tvar dýmky z hranolu vyloupnul frézovací nůž přesně dle upnutého „kopyta“ – vzoru v matrici stroje. Poté byly na dalším pracovišti do polotovaru vyvrtány všechny potřebné otvory a hrubá podoba dýmky se dostala na velmi důležité pracoviště, kde byl pod velkou lupou povrch nedokončených dýmek bedlivě zkoumán a dýmky dle kvality materiálu opět rozřazovány. Dýmky s drobnými trhlinkami byly úplně vyřazovány z výroby, a tak si každý z nás mohl domů přivézt suvenýr této podoby. Pokaždé, když na něj pohlédnu, vybaví se mi příjemné, skoro domácké prostředí výrobních hal, kde sedí zaměstnanci s jistým zvláštním, avšak přesto lehce postřehnutelným vztahem k těmto drobným, teplým předmětům, které zde vyrábějí.
Na dalším pracovišti jsou zhotovovány náústky, mosazné či stříbrné ozdobné kroužky, a do náústků vpravovány pověstné bílé (šedé) tečky, nebo chcete-li, puntíky. Jedním z nejtajemnějších pracovišť je oddělení, kde je speciální hmotou, jejíž složení je zahaleno rouškou tajemství a majitelem továrny přísně střeženo, vyretušována každá, byť sebenepatrnější nechtěná tečka v hladkosti povrchu dýmky. Pak již jen dýmku správně namořit na vybraný odstín, nalakovat a leštit, leštit a leštit, anebo naopak pískovat, anebo frézami drsnit do zajímavého „rusti-ku“. Na Jednom z posledních pracovišť, kterým dýmka prochází, se do dýmky vyráží na obvyklé místo značka a číslo tvaru dýmky. A nakonec opět důkladná kontrola zpracování a potom zbývá jen balení k distribuci. Ještě jsme omámeni spoustou dojmů z výrobních hal, uneseni na naše poměry nezvykle čistým výrobním prostředím a vysokou organizovaností práce, a již sedíme u šálků kávy a čaje s cukrovím v příjemném přijímacím salonku a hovoříme o svých postřezích. Na závěr majitel továrny otevírá řadu trezorových skříní a našim zrakům se zjevují stovky nejnádhernějších tvarů dýmek – chlouby značky Vauen. Závěrky fotoaparátů cvakají a síní se nesou povzdechy milovníků těchto drobných něžností.
A již je zde loučení a tradiční skupinové foto před hlavní budovou. Bylo to nádherné a kdo se rozhodl vynaložit čas a finance na tuto cestu, jistě nelitoval. Opět jsme bohatší o nová poznání a zážitky.
JUDr. Kamil Klečka