Dýmky tvaru bent

Tvar dýmky patří k prvotním vjemům, které sběratel nebo kuřák dýmky při výběru nového skvostu posuzuje nejdříve. Pokud ho zaujme, cítí nadšení, ze kterého se posléze zrodí neodolatelná touha. S dýmkou se však musí nejprve pomazlit a pak teprve hledat nedostatky. Ty se sice mohou objevit, ale první dojem udělá většinou své. Pak si stačí vybrat ten správný a bezchybný „kousek”. Výběr dýmky je proces, na který se každý těší a který se nikdy nesmí podcenit. Mezi nejkrásnější tvary patří zcela jistě dýmky, kterým říkáme „bentky”.

Od doby, kdy hlínu začalo při výrobě dýmek nahrazovat dřevo, se tvar dýmek postupně vyvíjel. Pokrokoví byli v tomto ohledu zejména Francouzi a Angličané. Ve druhé polovině 19. století byly nejvíce vyhledávané krátké dýmky rovného tvaru, které se těšily oblibě zejména mezi mladými lidmi. Starší kuřáci však od své dýmky požadovali pohodlí, a tak vznikl tvar, který měl zahnutou troubel. Jde vlastně o kombinaci klasické visací vesnické „fajfky“ a rovné „billiardky“. Tomuto tvaru dýmky se začalo říkat bent (zahnutý). Část vyznavačů modrého dýmu přisuzuje tento objev Alfredu Dunhillovi a část naopak Francouzům ze Saint- Claude. Jisté je však jedno, tento tvar nejvíce proslavil počátkem 20. století Charles Peterson. Právě díky němu vděčí bentky za to, že byly zařazeny mezi klasické tvary dýmek, bez kterých se žádný sběratel či kuřák neobejde.

Dýmky typu bent jsou krásné svými ladnými tvary a mají jednu obrovskou výhodu. Jejich těžiště je tak vhodně posunuté, že se dají bez problémů dlouhou dobu držet mezi zuby. K dalším výhodám patří skutečnost, kterou ocení zejména začátečníci. Díky svému tvaru se vytvářený kondenzát prakticky nemůže dostat do kuřákových úst. Charles Peterson, který se vždy zajímal o názory a potřeby kuřáků dýmek, své výrobky neustále zdokonaloval. Svědčí o tom celá
řada významných patentů, které postupem času ovlivnily celý dýmkařský průmysl. Dokonalý tvar dýmky bent je toho
důkazem. Jiným příkladem je systém Army spigot. Britští vojáci, kteří sloužili v Indii, si stěžovali, že při jízdě na koni si nemohou rychle „složit“ dýmku, protože vždy těžce vpravovali náustek k troubeli. Charles Peterson proto navrhl systém zvaný „Army spigot“ (slovo „army“ odvozeno od armáda), kdy kuželově upravil konec náustku, který se pak lehce vsunul do takto upraveného konce troubele. Troubel byla navíc zpevněna stříbrným kroužkem. Dalším problémem, se kterým se Peterson setkával, byla „močka“ z tabáku, která troubelí stoupala až do kuřákových úst. Proto opatřil troubel (krček) dýmky bent speciální komorou, kde se zachycoval kondenzát z tabáku. Tímto vynálezem si získal věhlas a nejedno světové ocenění.

Jak se zdokonaloval tvar dýmky, objevovaly se i další novinky, které zpříjemňovaly kuřákům život. Po druhé světové válce přišla firma Vauen (Německo) s nápadem osadit dýmku speciálním filtrem obsahující aktivní uhlí, který by umožnil kuřákům „zdravější“ kouření a ochránil je tak před škodlivými následky. Tyto filtry, které zadržovaly vlhkost a absorbovaly
část nikotinu, se velmi rychle rozšířily po celém světě. Dnes se většina dýmek bez těchto filtrů ani neobejde.

Obliba dýmek tvaru bent stoupla tak rychle, že jej do svých výrobních programů zařadily všechny světové firmy. Podíl výroby dýmek tvaru bent činí například u irské firmy Peterson až neuvěřitelných 70 %. Kromě klasických bentek jsou také populární tzv. half bentky (mírně zahnuté). Pro některé kuřáky je half bentka vůbec nejhezčím tvarem ze všech. Celá řada firem se zaměřila na zdokonalování základního tvaru, zejména to byli Dánové a Italové. Skandinávský design se prosadil u dýmek firmy Stanwell, mezi kterými nejvíce vynikly modely typu Viking a Rhodesian bent. Italská produkce, mezi jejíž špičku patří zejména firma Ser Jacopo, svoji pozornost zaměřovala spíše na prostor mezi troubelí a náustkem, který zdokonalovala nádherným zdobením – například dnes velmi oblíbenými stříbrnými kroužky. U dýmek tvaru bent se více než u jiných stále prosazuje stará dobrá klasika, což platí i u vyhledávaných a nejvýše ceněných „free-handů“.
Odborná spolupráce Michaela Koláčková
Foto: Rostislav Čuřík