Rozhovor s výrobcem dýmek Michalem Novákem

Rozhovor pro www.Smokingapipe.com

Michal Novák je výrobcem dýmek v České republice. Tvorbě dýmek se začal věnovat tehdy, když si chtěl vyrobit  svou vlastní vysněnou dýmku..

William: Na začátek našeho rozhovoru mi prosím řekněte jednoduše, jak vypadají vaše dýmky. Popište je jedním slovem.

Michal: Mé dýmky je těžké jakkoliv zaškatulkovat, ale kdybych měl jen jedno slovo na jejich popis, řekl bych, že jsou fantazijní, neobvyklé avantgardních tvarů.

William: Velmi klasická otázka: Jak jste začal s výrobou dýmek?

Michal: Už 35 let kouřím dýmky a za tu dobu jsem jich v rukou držel opravdu hodně. Vždycky jsem měl nějaké „vysněné“ dýmky. Byly to dýmky, které jsem odjakživa chtěl vlastnit, ale nemohl jsem si je z nějakého důvodu dovolit, většinou kvůli jejich ceně. Vždy bylo nesmírně těžké nějakou z těchto vysněných dýmek získat. Tehdy jsem ještě pracoval jako novinář a fotograf na volné noze.  V roce 2009 jsem se stal šéfredaktorem časopisu s názvem, „Cigar and cocktail Magazine“, který byl v té době publikovaný v České republice. … Během tohoto období jsem měl možnost navštívit všechny velké výrobce dýmek v Evropě a povedlo se mi setkat se i s řadou  pipemakerů z Rakouska, Itálie a Dánska.

V roce 1991 jsem se stal členem organizace „Académie Internationale de la Pipe“, díky čemuž jsem získal mnoho užitečných informací a cenných zkušeností. Získal jsem také mnoho přátel, kteří jsou ve světě dýmek významnými osobnostmi. Tohle všechno vedlo k mému přátelství s Alberto Paronellim, italským sběratelem dýmek, známým businessmanem a nad to nade všechno ještě velmi příjemným a otevřeným člověkem.

Postupem času jsme si vytvořili takový rituál: Pokaždé, když jsem ho navštívil, jsem mu donesl jako dárek dýmku, která se mi zdála nějak zajímavá. Když jsem se pak za ním zase vrátil, Alberto mi můj dárek oplatil. Jednou mi dal dýmku s velmi zajímavým tvarem. Byl to kousek vyrobený firmou Rossi ( jeden z největších výrobců v Itálii; v šedesátých letech ale firma zkrachovala) a jednalo se o dýmku, která byla vyrobená pro jednoho Američana, jenž si přál dýmku, kterou by obdarovával své otroky, jimž musel dát svobodu.

Poprvé mě napadlo začít si vyrábět dýmky sám pro sebe na začátku roku 2008, kdy jsem navštívil workshop vedený mým dnešním kolegou a splečníkem Janem Kloučkem. Janovy workshopy byly přizpůsobené pro kuřáky dýmek a jejich obdivovatele, kteří neměli s tvorbou dýmek  absolutně žádné zkušenosti, ale chtěli se o tom něco naučit.  Když jsem s zúčastnil kurzu, požádal jsem Jana, aby mi pomohl vytvořit právě onu dýmku, kterou jsem kdysi dostal darem od Alberta, tedy dýmku, která měla nesmírně zajímavý tvar. Dýmka se podařila a nazval  jsem ji  „placatka“. Stačilo strávit jeden den ve workshopu, abych byl vyřezáváním dýmek naprosto uchvácen. Věděl jsem, že tohle je to, co chci dělat. Rychle jsem skončil s prací novináře a začal jsem denně dojíždět do workshopu, abych se učil a získával zkušenosti. První dýmky, které jsem vyrobil, byly určené výhradně pro mou vlastní potřebu, netrvalo ale dlouho a začal jsem dělat  dýmky i pro své přátele, kteří si to přáli. Tehdy jsem se rozhodl začít s touto prací profesionálně.

William: Proč jste se rozhodl dělat neobvyklé tvary dýmek, proč se nevěnujete výrobě klasických modelů?

Michal: Když kouřím nějakou dýmku, rád si s ní hraju…a když náhodou kouřím dlouho, pak se občas i nudím… Možná, že je to jakýsi druh nervozity. Dalším důvodem, proč dělám takové tvary jaké dělám, je to, že většina mých kolegů vyrábí klasické tvary na tak výborné úrovni, že nechci, aby se zdálo, že je napodobuji. Přál jsem si vydat se novou cestou a nějak se od nich odlišit, proto jsem začal vyrábět něco, co nevyráběl nikdo jiný. Vyrábění klasických tvarů každý den by mě navíc asi brzy omrzelo a práce by mě tak přestala pomalu bavit. Když tedy vyrábím takové dýmky, jaké vyrábím, neztrácím své nadšení a svůj zájem.

Stále používám jako základ klasické tvary, protože konec konců jsou to právě tyto klasické tvary, které se prokázaly jako ty nejspolehlivější a nejodolnější, vždy je ale nějak předělám. Inspirací je mi příroda nebo klasické sochy a plastiky.

Vyrábění dýmek je pro mě dobrodružství – i když musíte pohlídat, aby dýmka byla technicky a funkčně kvalitní, (musí mít například správně silné stěny hlavičky, dno apod.) – stále ještě máte poměrně velkou svobodu v tom, aby byla konečná dýmka něčím speciální, krásná, majestátní a unikátní. Obecně u mě platí, že  vyrábím originály, projde-li dýmka hodnocením, získá číslo a je jen jedna, jediná. Když dýmku prodám, octne se v archivu prodaných dýmek, kde je výslovně uvedeno, že dýmka byla prodána, je sice možné vyrobit podobnou ale „když si objednáte tuto dýmku, dostanete určitou variaci na tento tvar, ale ne PŘESNĚ tuto dýmku, kterou zde vidíte“. V praxi to tedy znamená, že nikdy nevyrobím dvakrát naprosto stejnou dýmku.

William: Všichni jsme slyšeli o vašich dýmkách samé dobré věci. Máte úžasné nápady. Jak je to ale při tvoření nového tvaru? Když například vezmete do rukou kus kořene vřesovce, je vám už jasné, jaký tvar dýmky z něj vyřežete?

Michal: Mnohokrát jen začnu na kus dřeva načrtávat nějaký tvar tužkou a postupně se mi začne něco rýsovat. Vždy pracuju jen s jedním blokem kořene vřesovce a nikdy si nevybírám specifické kusy dřeva pro výrobu specifických tvarů (to jen v případě objednávek). Někdy se stane, že začnu vyrábět poněkud klasičtější tvar, ale během práce daný tvar trochu pozměním a nakonec získám “svůj” originál. Je to takhle větší zábava a já tak můžu neustále vymýšlet a tvořit něco nového. Občas se sice dostanu do situace, kdy si říkám – co sis to vymyslel, vždyť to nejde udělat…Ale nakonec to vždy udělat jde…A to bývá ta největší legrace…

William: Jaké jiné značky dýmek kouříte kromě svých vlastních?

Michal: (směje se…) Těch je opravdu jen velmi málo. Naprostá většina mých dýmek, které jsem si nevyrobil, pro mě vyrobili mí kolegové nebo mi je někdo dal jako dárek, přičemž každá z těchto dýmek vypráví svůj  „příběh“ a často má velmi zajímavý původ. Mám hodně dýmek své vlastní výroby, které jsem nikdy neprodal, protože jsem během práce narazil na nějaký kaz ve dřevě a takové se prostě neprodávají. Tyto dýmky si tedy vždy ponechám. A popravdě řečeno nevykouřím více jak 4 dýmky za jeden den (během práce kouřím doutníky), takže než se na všechny dostane, trvá to dost dlouho…

William: Jaké detaily jsou při výrobě dýmky důležité?

Michal: Kvalita dřeva, povědomí o základním tvaru, technická bezchybnost také a v neposlední řadě i vztah majitele k dýmce.

William: V jakém cenovém rozsahu prodáváte své dýmky a kolik dýmek zhruba dokážete za jeden rok vyrobit?

Michal: Pokud se bavíme o dýmkách, které jsou očíslované a mají neobvyklý tvar, tak u těch se cena pohybuje od 200 do přibližně 500 eur. Během jednoho roku jsem pak v průměru schopen vyrobit asi 140 dýmek.

William: Existuje ve všeobecném vnímání vašich dýmek něco, co se vám osobně nelíbí?

Michal: (směje se…) Víte, na světě se vždy najde někdo, kdo se mnou nebude souhlasit nebo si bude myslet něco jiného, ale ti, kteří si cení mé práce, mnohonásobně vykompenzují všechno negativní. Jedno české přísloví říká: Není člověk ten, aby se zavděčil všem …

William: V roce 2009 jsme mezi vašimi dýmkami mohli vidět více klasických tvarů, ale nyní, v roce 2013, jsou vaše dýmky spíše moderní a neotřelé. Jak byste popsal svou letošní kolekci? Máte pro tento rok nějaký určitý cíl?

Michal: Ano, je pravda, že se tvary mých dýmek hodně změnily, i když tu byli někteří lidé, kteří s touto změnou nesouhlasili, dokonce mne od nové cesty odrazovali – já jsem ale odmítl vzdát se tohoto svého rozhodnutí. Je jasné, že jsem se na své profesní dráze dostal na rozcestí.  Nechtěl jsem, aby lidé neustále srovnávali mou práci s tím, co jsem již vyrobil. Je to prostě vývoj…přirovnal bych to k příběhu sochaře Henryho Moora. Když se řekne Henry Moore, tak si každý vybaví jeho abstraktní plastiky, ale málokdo ví, že začínal jako realista. Poté – co zvládl realismus – se mohl pustit do zjednodušování, které vyústilo v abstrakci. Nikdy jistě nezamýšlel, aby se zrovna tímhle způsobem stal slavným, jeho práce se prostě nějak sama od sebe rozvinula. A pokud nějaký umělec není schopen následovat toto samovolné rozvíjení, nemůže nikdy dosáhnout svého opravdového potenciálu. Je to stejné jako v jednom starém citátu: „Není to o výsledku, je to o cestě.“

William: Jak je to s kouřením dýmek a s jejich příznivci v České republice? Žijete v krásné zemi; je ale tahle země nakloněná kuřákům dýmek? Věřím, že od té doby, co jste členy Evropské unie, u vás existuje přísný zákaz kouření, ale mě spíše zajímá, jestli u vás lidé vůbec mají rádi kuřáky dýmek nebo jestli je spíše vnímají stejně jako kuřáky cigaret.

Michal: V naší zemi má kouření dýmek poměrně dlouhou tradici, jenže tahle tradice byla násilně přerušená v roce 1948 a situace se změnila až po roce 1989. V České republice bylo zhruba stejné množství kuřáků dýmek a doutníků jako kuřáků cigaret, alespoň do konce druhé světové války. Po roce 1989 pak přišlo znovuzrození kouření dýmek: najednou bylo možné sehnat vice než dva až tři druhy tabáků a do země se postupně dostávaly dýmky stále vyšší a vyšší kvality. To bohužel vedlo i k tomu, že se zde objevili „dýmkoví snobové“, kteří si pořídili dýmku spíše jen jako součást své image, než že by ji skutečně prožívali. Myslím, že to byla zlatá doba obchodníků s dýmkami.  Během nějaké doby se trh postupně nasytil, lidé se dozvídali o dýmkách stále více informací a jako takoví začali být více vybíraví. Zákazníci už nemuseli zdlouhavě hledat, aby našli kvalitní zahraniční zboží, a díky vzniku dýmkových klubů a přístupnosti literatury o dýmkách v naší zemi  najdeme silnou komunitu, která je kouření dýmek věrná.

Díky Michalovi Novákovi
Interview vedl William
Text uspořádal Eric