Dýmka jako užitečný předmět má nejen svoji užitnou, ale i výtvarnou hodnotu. Když nebereme v úvahu meršánky a dýmky z olivového dřeva, tak většina dýmek je z briaru – vřesovce stromovitého (Erica Arborea).
Nejlepší dýmky se vyrábějí ze středu zduřené části kořenu vřesovce. Vřesovec by měl mít alespoň 80 let. U dýmek se hodnotí hustota a krása dřeva, tzv. fládr. Nejhezčí a nejdražší jsou ty, které nemají žádné vady a mají přímé plameny – „strait grain“ (přímé zrno). Hlavička by měla být řezána tak, aby plameny směřovaly odspodu nahoru. Ovšem taková dýmka je jedna z tisíce. Další ceněnou kresbou, vytvořenou dřevem, jsou kudrlinky, zvané ptačí oka. Protože briar je kořenice, bývají v ní často zarostlé kamínky nebo vzduchové komůrky. Když se taková vada objeví na dýmce, tak se většinou zakytuje a zatře. Ale je již zařazena do cenově nižší kategorie.
Proto nejdražší dýmky jsou hladké a jemně mořené, aby vynikla nejen krása tvaru, ale hlavně krása dřeva. Když je na dýmce menší závada, třeba velikosti špendlíkové hlavičky, tak se pískuje. To znamená, že se proti hlavičce dýmky tryská žhavý písek, někdy i jemné sklo, a ten vymele měkké části dřeva a zůstává plastická kresba. Pískované dýmky lépe odvádějí teplo a spíše se hodí na denní nošení po kapsách.
Když má dýmka více kazů, zakytuje se a zatře tmavou barvou. Nejlacinější dýmky jsou opracovány tzv. součkováním. Upraveným vrtákem se na povrch hlavičky vyryjí vrypy, které zakryjí kazy. Často jsou v určitých obrazcích nebo napodobují pískování dýmky.
Náustek dýmek je nejčastěji z kaučuku. Nejlepší náustky jsou z poloviny z přírodního kaučuku a z poloviny ze syntetického kaučuku. Dobrý poměr zajišfuje určitou tvrdost, ale i lesk náustku. Nad plamenem se dá tvarovat. Poslední dobou se začínají používat náustky z akrylu. Mají stálý lesk, na vzduchu nešednou, ale jsou moc tvrdé, proto někteří kuřáci dávají přednost kaučukovým. Nejnovějším módním výkřikem jsou mramorové náustky tzv. cumberland. Začala je vyrábět firma Dunhill, ale objevují se již i u dýmek německých a italských.
Při výběru dýmek bychom měli znát základní rozdělení a vybrat si tu, která potěší oko a tabák z ní bude chutnat. Někdy si začínající kuřáci koupí nejlacinější dýmku a čekají na zázrak lahodného kouření. A když se po prvním kouření nedostaví, zanevřou na všechny dýmky. Ale často za to nemůže dýmka. Když kupujeme dýmku, vyberme si tu, která má troubel s náustkem okolo 10 centimetrů. Zásada je, aby byl chladný kouř. Hlavička by neměla mít stěny moc tenké, aby se dala udržet v ruce. Čím více je dřeva na hlavičce, tím je to lepší, ale dýmka má být vyvážená a ne moc těžká, aby netáhla zuby. Důležité je i to, jak je vrtaná. Zásada je, že kouřový kanál by měl začínat na dně hlavičky. Dosti často bývají především laciné dýmky nadvrtané. Kouřový kanál ústí nad dnem a část tabáku pod ním nikdy nezuhelnatí a nezhoří. Hrozí nebezpečí, že dno bude pořád vlhké a dýmka ztratí chuf, zkysne. Proto je nutné dobře dýmku vybrat a vždy se podívat, jak je vrtaná.Hamletovskou otázkou je u dýmky chladící systém. Je to hliníková trubička nebo hliníkový výlisek, na kterém se sráží dehet a kondenzáty kouření. Polovina kuřáků horuje pro chladící systém, polovina „chladič“ vyhazuje, protože to vadí čištění. Tuto otázku si musí každý vyřešit sám na základě zkušenosti.Některé dýmky jsou zpracovány tak, že mezi troubel a náustek se vkládá filtr, většinou v průměru 9 mm. Hodně je kouření dýmek s filtrem rozšířeno v Německu, 80 % dýmek na trhu je s filtrem. Filtry mají vložku z aktivního uhlí nebo i z mletého meršánu. Italská firma Savinelli používá na filtry balzové dřevo.K dýmce patří i další náležitosti, které je nutno zakoupit. Protože dýmka se musí udržovat čistá, je třeba zakoupit čističe – štětečky na drátku, kterými se čistí troubel a kouřový kanál. Samozřejmě potřebujete kuřácké „náčiníčko“, jinak nazývané „fajfkoštour“, „tapfátko“, „dusátko“, nebo též odborně dýmkařský nůž. Většinou má 3 části – na stlačení tabáku, když hoří, a na vyčištění hlavičky dýmky od zbytků tabáku. O podpatek či o stůl vyklepává dýmku jen barbar.Dýmku zapalujeme buá zápalkami nebo plynovým dýmkovým zapalovačem. Dýmkové zapalovače mají vychýlený plamen do boku, aby se tabák v dýmce mohl lépe zapalovat. Takže když jsme vše nakoupili ke kouření, udělali jsme první krok do rodiny kuřáků dýmek. Nyní zbývá jen koupit dobrý tabák a začít kouřit.
