Několik poznámek o vřesovém dřevu a sklizni briérového kořene
Výběr briérového kořene a jeho změna v dýmkové eubauchony (přířezy) je velmi důležitým odvětvím lesního hospodářství v severní Africe.
Vezměme v úvahu nejprve přírodní dějiny keře, v jehož abnormalitách je základ briérového kořene, vytvořeného vřesovcem stromovitým (Erica arborea L), druhu náležejícího k řádu Erica, druhu Ericaceae, rodu Ericideae, který obsahuje více než 700 druhů, nacházející se v Africe a přilehlých ostrovech; v Evropě (včetně severoatlant. ostrovů) a také v jistých oblastech Asie, sousedících s Evropou (Malá Asie a Kavkaz). Rod Ericideae se nevyskytuje v přírodě v Asii ani v Americe a v Oceánii. Zeměpisné rozdělení výskytu vřesového kořene je velmi široké v oblasti
Středomoří a zejména v Africe. Někdejší rozšíření z Azorských ostrovů, Madei-ry, Kanárských ostrovů do oblasti Černého moře a západního Kavkazu šlo přes jižní části Evropy (Portugalsko, Španělsko, Jižní Francie, Korzika, Sicílie, Itálie, Istrie, Dalmácie, Albánie, Řecko) a barbarské státy (Maroko, Alžír, Tunis). V tropické Africe se nachází ve značných na-dmoř. výškách – nad 3 000 metrů.
V severní Africe roste v půdách chudých na vápník. Je částečně rozšířen na východě, kde tvoří důležitý element na korkových plantážích prakticky všude kolem pobřeží. Na návrších může být spojen s duby v oblasti nadmořské výšky
1 200 m a výše. Jeho výskyt je hojný v houštinách. Přesto roste vřesový keř v širší geograf, oblasti než pouze v oblasti korkového dubu, který potřebuje více vody. V Alžírsku roste v poněkud nižších polohách než ve většině jiných zemí a nachází se více kolem pobřeží.
Erica arborea je keř, který vyhání kmen s mnoha bělovými větvemi, pokrytými mnohým, nepravidelně roszáhle větveným ochlupením. Listy jsou v přeslenech po třech nebo čtyřech, jsou úzké a přímé, mají hluboké rýhy na spodní straně a jsou hladké u dospělé rostliny. Květy jsou malé (kolem 3 mm) bílé nebo růžové, sladce vonící, seskupené do dlouhých kuželových hroznů. Keř často dorůstá výše než 3-4 metry.
Uspořádání kořenů
Keř vřesovce tvoří prakticky bez výjimky na kořenech abnormální výrůstky, které jsou ve Francii známy jako „souche de bruyere“, tedy briérový kořen. Tyto výrůstky se nacházejí mezí základním kmenem a místem, kde začínají kořeny. Tento výrůstek je tak zbytnělý, že jeho horní část bývá často nad zemí. Tyto výrůstky náleží ke skupině vegetativních anomálií, známých jako „suky“. Tato poru-
cha, násobená mnohými větvemi, ohraničuje v zárodku tvar hmoty a povahu dřeva, jehož části jsou nejen vnitřně spojeny, ale těsně a silně spleteny.
Výrůstky vznikají brzy. Patrny jsou již u jednoletých rostlin ve formě malé boule, z níž paprskovitě vyrůstá řada větví, jež jsou orientovány tak, jako by vyrůstaly ze země. Některé se rozvinou na různý stupeň a tvoří různě silné větve. Dosud nevíme, co je prvotní příčinou, která způsobuje místní „boulení“; v žádném případě nebyla zjištěny parazitické formy ani u mladých, ani u starých výrůstků.
Během růstu keře se boule zvětšuje do stran rychleji v důsledku intenzivního větvení kratších větví. Boule je veliká jako ořech (za pět let) a za 10 let jako vejce, za 20 let je větší než pomeranč atd. Nejlepší surovinu získáme cca za 50 let růstu.
Rozlišit stáří kořene je poněkud obtížné, ale ne zcela nemožné. Zkouškou křížového řezu, provedeného v oblasti, kde přechází kmen do kořene, je možno zjistit dobu růstu.
Nejvhodnější doba ke sklizni
Zkoušení briérového kořene ukazuje také na velikost ročního přírůstku, přičemž letokruhy se neztenčují s věkem během prvních 50ti let růstu. V prvním přiblížení leze předpokládat, že jejich velikost je konstantní, takže jejich počet je úměrný věku. Briérový kořen je zhruba řečeno v podobě koule, jejíž obsah je různý a je úměrný třetí mocnině průměru letokruhů. Praktický důsledek je důležitý.
Pokud je věk, ve kterém je briérový kořen sklizen, dvojnásobný, je objem kořene 8násobný; když je věk trojnásobný, je objem 27-ná-sobný Z toho jednoduše vyplývá, že je nutno odložit dobu sklizně na nejzazší možnou dobu. Nicméně je určitá hranice, po kterou lze tuto dobu prodlužovat, protože starý briér ztrácí často svou kvalitu. To nás vede ke stanovení optimálního věku pro sklizeň, odpovídajícího váze 2 – 4 kg, která odpovídá věku asi 50ti let v horských oblastech a asi 40 let v pahorkatinách a na pobřeží, kde vlhkost umožňuje rychlejší růst než ve vyšších polohách.
Rapidní růst výrůstku s věkem také ukazuje na to, že v budoucnu by měla být zakázána sklizeň malých briérových kořenů, které dají pouze jeden nebo dva přířezy a které jsou rovněž špatné kvality. Sklizeň malých briérových kořenů je totéž, co sklizeň zeleného obilí.
Zkáza dřeva kořene
Proces hnití je zapříčiněn larvami velkého brouka, často doprovázená masožravou larvou z rodu Laphris. I v místech, kde jsou kořeny uskladněny, pokračuje útok hmyzu, takže zásobárny nemohou zůstat v lese. Pokud dochází během skladování k pokračování procesu hnití, nastává znehodnocení suroviny. Proto je důležité, aby skladovací čas prakticky nepřekročil dobu 9 měsíců.