Ve druhé polovině minulého století se začal mezi obyvatelstvem Rakouska-Uherska i Pruska posilovat vztah k armádě a vojenské službě.
V Rakousku-Uhersku začali vydávat s vojenskými motivy pohlednice, kalen-dáříky i články. Ke konci století vznikla móda dávat vojenské motivy i na porcelánové dýmky.
Porcelán byl vděčný materiál na malování. V první etapě se vojenské motivy malovaly ručně, rozvojem techniky se na porcelánovou hlavičku nalepily speciální samolepky již s předtištěným vojenským motivem. Potom se dýmka dobarvila, domalovala. Na porcelánkách se střídají různé motivy, ale byly dosti podobné. V dílně měli namalovány předlohy, ze kterých si zákazníci vybírali. Častým motivem byl jezdec na koni, dělostřelci při palbě, ale třeba i pomníček s andělem. Nad obrázkem býval umístěn název regimentu, případně i jméno majitele vojenského útvaru. Na zadní straně hlavičky dýmky bylo většinou umístěno jméno vojáka a rok odvedení na vojenskou službu. Na mok-váčku byla často napsána krátká básnička na vojenské téma či vzpomínka na domov, rodiče či milou.
Označením vojenských regimentů byla pěstována u vojáků hrdost k příslušné jednotce, například C. a K. Hulánský pluk. Nebyly tam uváděny pouze bojové útvary, ale například i Ca K. telegrafní pluk a podobně.
Na přelomu století pronikla i fotografie do této oblasti a začaly se vyrábět porcelánky přímo s fotografií odvedeného vojáka. Na porcelán se nanesla speciální folie s fotografií, která se zatavila při teplotě 800 – 1000°C.
Porcelánové dýmky v Čechách se vyráběly hlavně ve čtyřech továrnách v západních Čechách.
Porcelánové dýmky se začaly vyrábět v Čechách již od roku 1791, když se znalost výroby porcelánu velmi rozšířila. Na počátku 19. století to byly všechny ručně malované porcelánové dýmky, často s barokními či gotickými motivy. Nejznámější továrny, kde se vyráběly porcelánové dýmky, byly v Horním Slavkově, Klášterci, Lokti, Březové a ve Stružné, všechna místa v okolí Karlových Varů (Karlsbad). Dalším zprůmyslněním výroby porcelánu došlo i ke zjedno-šení výroby porcelánových dýmek a z uměleckého díla se stala běžná konfekce spotřebního charakteru. Začaly se vyrábět jednoduché dýmky i bíle namalované dýmky i polotovary – porcelánové hlavičky a mokváčky pro další zpracování.
Jako polotovary je odebíraly dílny v Praze, Jihlavě, Brně, ale i Rakousku.
Dýmky byly většinou doplňujícím sortimentem k nádobí a hrnkům. Od módy vojenských porcelánek se počátkem našeho století začaly malovat dýmky s řemeslnými a zemědělskými motivy, které rovněž byly označovány jmény majitele. Významná skupina byli horníci, ale jsou i dýmky pekařů, tesařů či kominíků.
Na porcelánkách je zachycena historie vojenství, ale i řemesel. Proto jsou tyto porcelánky velice vděčným sběratelským materiálem.
Dr. Josef Stanislav