Dýmky provázejí člověka po mnoho století. Každá doba, každý národ vtiskl do dýmky svůj charakter. Dýmka se stala každodenním přítelem i uměleckým materiálem. Proto se stává zajímavým sběratelským materiálem pro svoji rozmanitost i poznávání užitného umění.
Sbírání dýmek se u nás věnují muzea i soukromí sběratelé. Sbírku dýmek u nás vlastní celá řada muzeí, z nich pouze část je však vystavena. Mezi nejznámější patří:
Slovenské národní muzeum BratislavaUmělecko-průmyslové muzeum PrahaMuzeum Moravské galerie BrnoExpozice dýmek v Muzeu v TrebíčiExpozice dýmek na zámku JavorníkExpozice dýmek a dýmkařské dílny ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod RadhoštěmExpozice dýmek a dýmkařské dílny v Báňském muzeu v Báňskej ŠtiavniciExpozice dýmek v Městském muzeu v Proseči
S dýmkami se často setkáváme i v expozicích na státních zámcích, například Orlík, Kozel a řady dalších.
V Evropě najdeme i speciální muzea dýmek:
Rakousko
Tabak Museum ve Vídni
Velká Británie
Dunhill Pipe museum v LondýněHouse of Pipes v Branbergu
Holandsko
Muzeum T Niemeyer v GroningenuPijpen – en Aerdewerkmuseum GoudaPijpenkamer Utrecht
SRN
Deutsche Tabakmuseum BiindeTabak historische Sammlung ReemtsnaFocke – Museum Bremen
FrancieMuseé dinteret National du Tabac, BergeracMuseé de Pipes, Saint-Claude
Polsko
Cheln – etnografické muzeum
USA
u. s. Tobaccos Museum Greenwitch, Connecticut
Itálie
1 . museé de la Pipe Gavirate
Pro sběratele dýmek se vydává mnoho časopisů, nejvíce v Itálii, Anglii, Německu a USA.V USA v Chattanooga je i ústředí Mezinárodní organizace sběratelů dýmek.Přední experty z oblasti sbírání i výroby dýmek sdružuje International Pipe Academy – Mezinárodní akademie dýmkařů. Generálním tajemníkem je pan Alberto Paronelli, který je výrobcem dýmek, ale také majitelem jedné z největších sbírek na světě v úctyhodném počtu 40 000 kusů dýmek. Členy akademie jsou dále známí publicisté o dýmkách: Otto Pollner ze SRN, Benjamin Rapaport a Tom Hacker z USA i ředitel Tabak Muzea ve Vídni, Herbert Rupp.U nás jsou soukromí sběratelé organizováni v pražském Klubu sběratelů kuriozit, v sekci kuřáckých potřeb. Tento klub, který má dlouholetou tradici, každoročně sestavuje žebříček největších sbírek z celé republiky. Velikost sbírky však vždy neznamená ještě i kvalitu. Často menší sbírka se vzácnými unikáty je cennější než rozsáhlá sbírka s lacinými dýmkami.Dýmky ve sbírce mají tu výhodu, že občas můžeme vyzkoušet, jak se z kterékoliv z nich kouří.Jsou sběratelé, kteří se zaměřují pouze na historické dýmky nebo na dýmky z určitých materiálů a oblastí. V USA je celá řada sběratelů, kteří sbírají pouze značkové dýmky předních světových firem, od Dunhilla počínaje, po současné, malosériové ručně vyráběné dýmky z předních dýmkařských studií v Dánsku a Itálii.Jak jste již mohlí poznat, dýmky se vyráběly z různých materiálů. Přiblížíme si, z čeho se kdy dýmky vyráběly či dosud vyrábějí
Hliněné dýmkyNejstarším materiálem na dýmky byla pálená hlína. Největší proslulosti dosáhly v 17. a 18. století hliněné bílé dýmky, vyráběné v Anglii a Holandsku. Nejznámější byly dýmky, vyráběné v holandské Goudě, kdy v 18. století zde bylo na 500 dílen, kde se vyráběly dýmky s dlouhou troubelí. Dodnes tyto dýmky v Goudě vyrábí dle starých vzorů firma Zenith, rodiny Van der Wanta.Hliněné dýmky se vyráběly ve Francii, v Itálii a v Mad“arsku. V minulém století byly populární tzv. Kaffehauspfeife, vyráběné z jemné hlíny v Rakousku a Německu. Z červené pálené hlíny byly oblíbené dýmky v arabských zemích – tzv. čibuky. Z hliněných dýmek se kouřilo v Africe a Jižní Americe. V některých zemích se vyráběly dýmky glazované a malované.
Dýmky z mořské pěny
Od roku 1723 se vyrábějí dýmky z mořské pěny, tzv. „meršan“. Je to nerost, který se těží v Turecku a východní Africe, nazývaný sepiolit nebo afrodit.
Do tohoto porézního materiálu Ize vetřít vosk a dýmky mají krásnou bílou barvu, která po zakouření dostává zlatě hnědý odstín. Z meršanu byly vyráběny nejkrásnější dýmky s rozmanitými výjevy. U nás se jim říká meršánky, meršaumky nebo pěnovky (J. Neruda – „Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku“).
Světové proslulosti dosáhly dýmky, vyráběné v Budapešti, Vídni, Paříži a v Istanbulu. Dodnes jsou meršánky nejvíce ceněny kuřáky dýmek pro svůj porézní, i když křehký materiál
Porcelánové dýmky
Dýmky z porcelánu byly nejoblíbenější v 19. století a na začátku 20. století v zemích střední Evropy. Nevýhodou byla křehkost a špatná poréznost. Dýmka z porcelánu v ruce pálila. Na přelomu století byly v módě vojenské porcelánky, kdy si vojáci nechali na dýmku s vojenským motivem dopsat své jméno, útvar, u kterého sloužili a rok služby. Raritou jsou plastické porcelánky. Dýmky sloužily i jako reklamní prostředek, objevují se na nich i výjevy z historie nebo vyobrazení panovníků.
Původní dýmky z porcelánu byly dvojdílné a zásluhou vídeňského lékaře Vicariuse byl roku 1689 vynalezen mokváček, čímž vznikla tolik známá, trojdílná porcelánka, jak ji známe dnes.
Kovové dýmky
Dýmky z kovu se pro trvanlivost materiálu vyráběly po celou dobu kouření tabáku od počátku 17. století. V Anglii se vyráběly i ze stříbra. Dýmky s kovovou hlavičkou se vyrábějí v Africe a v Asii. Dodnes se kouří tabák z kovových hlaviček v Indii, Číně, Japonsku a Mongolsku. Kovové hlavičky mají i vodní dýmky z Indie a Číny.
Dýmky ze dřeva
Dřevo je nejrozšířenějším materiálem pro výrobu dýmek. Každý národ vyráběl dýmky většinou z domácích dřevin. Proto známe dýmky jak z olše, břízy, višně, buku, jasanu, tak i z bambusu, pernabuku, teeku a ebenu. Dýmky byly oproti porcelánkám lehké a nebyly tak křehké. Nevýhodou bylo, že se snadno propalovaly. Proto se hledaly nové materiály. Na začátku našeho století byl pro dýmky objeven „briar“ – kořen vřesovce stromovitého (Erica arborea). Roste okolo Středozemního moře. Tato kořenice má vyšší obsah křemíku a tím dřevo odolává vyšší teplotě.
Z briaru se dnes vyrábí většina dýmek na celém světě. Nejvhodnější je kořenice ve stáří 80-100 let. Nejkvalitnější dýmky se dělají z briaru, který nemá žádné kazy, zarostlé kamínky nebo vzduchové komůrky.
Dýmky z jiných materiálů
Ve světě se setkáváme často i s dalšími materiály, ze kterých se vyráběly a vyrábějí dýmky.
U Eskymáků se setkáváme s dýmkami z mrožího klu, v Africe a Oceánii s dýmkami z mušlí a kostí zvířat. Také se dělají dýmky z jantaru, kamene a skla. Zajímavým materiálem pro hlavičky dýmek jsou palice kukuřice. Tyto dýmky začali vyrábět černoši na plantážích v Americe a jejich výroba přetrvala dodnes.