Kouzlo doutníků
Dr. Stanislav zastává filozofii, že k životu patří dobré jídlo, dobré pití a dobré kouření. Zaměřuje se pak zvláště na třetí zmíněnou oblast, jelikož kouření dýmky a doutníků vyjadřuje životní postoj, protože na rozdíl od cigaret značí toto kouření určitou kulturou kouření. Nezanedbatelná je i zdravotní stránka. Oproti cigaretám se totiž doutníky nešlukují – kouř se neinhaluje do plic. Dr. Stanislav je vášnivým kuřákem dýmky a od dlouhodobého kouření dýmky je už jen krok k „pohodlnějšímu“ kouření doutníků. Navíc široká nabídka doutníků dovede uspokojit i tak náročného kuřáka.
Nejznámější oblastí pro výrobu doutníků je Karibik. Výroba se tam soustřeďuje do čtyř hlavních zemí: Kuby, Dominikánské republiky, Hondurasu a Nikaragui. K rozvoji výroby doutníků v Dominikánské republice a v Hondurasu přispěli velkou mírou imigranti, majitelé továren, kteří po Castrově revoluci museli opustit Kubu. Ukázalo se, že v Dominikánské republice v údolí Cibao jsou stejně dobré podmínky pro pěstování tabáku na výrobu doutníků jako na Kubě. Pěstují se zde především dvě odrůdy tabáku, a to Piloto Cubano a Dominicano Oloro.
Tabák se suší na farmách, odkud je už suchý odesílán do továren na zpracování tabáku, kde podstoupí několikanásobnou fermentaci (kvašení). Pak se tabákové listy znovu vysuší a odešlou se do další továrny zpracovávající tabák. Tam je tabák připraven k samotnému balení.
Každý balič doutníků vezme listy na náplň (minimálně dva různé druhy), ty smotá a zabalí do vázacího listu. Celý svazek dá na 20 minut do lisu a poté jej zabalí do krycího tabákového listu, který zastává podobnu funkci jako koření v jídle. Dotváří chuť náplně.
Pro náš trh mám požadavek, aby všechny doutníky byly jednotlivě baleny do celofánu, aby nedocházelo k jejich poškození během transportu či při samotném prodeji zákazníkovi. Většina doutníků je dodávána v krabičkách ze španělského cedru, jehož dřevo výborně zachovává aroma doutníků.
Protože se doutníky vyrábí v prostředí se sedmdesátiprocentní vlhkostí, musí se tyto takzvané vlhké doutníky uchovávat ve speciálních skříňkách – humidorech, ve kterých se požadované klima udržuje zvlhčováním pomocí destilované vody. Kdyby se doutníky neuchovávaly v humidoru, vyschly by, což by mělo za následek popraskání a získání štiplavé chuti.
Kubánské doutníky jsou převážně silnější, kdežto doutníky z Dominikánské republiky jsou vesměs lehčí. To, jak silný doutník bude, můžeme poznat už z krycího listu. Světlejší krycí list (převážně z amerického tabáku Connecticut) je charakteristický pro lehké doutníky, zatímco tmavý krycí list (obzvláště Maduro) pro doutníky silnější.
Každý doutník si hledá svého zákazníka. Proto při výběru doutníků musíme vždy zvážit, k jaké příležitosti jej pořizujeme a jak dlouho jej budeme chtít kouřit. Podle toho pak zvolíme sílu a velikost doutníku. Nesmíme také opomenout zvolit vhodné prostředí pro kouření, abychom s doutníkem neobtěžovali okolí. K zapalování doutníků používáme plynový zapalovač nebo speciální zápalky. Zásadně jej nezapalujeme benzinovým zapalovačem, jehož výpary by negativně ovlivnily chuť doutníku. Při samotném kouření doutníku kolem sebe nevytváříme oblaka kouře. Kouříme ve frekvenci zhruba 3–4 potáhnutí za minutu. Důležité je, že doutník kouříme pouze do 2/3 délky. Jeho poslední část slouží jako filtr. Po dokouření doutník netípeme, pouze jej odložíme a necháme, aby dohořel sám.
Nikdy nesmíme zapomenout, že kouření doutníku je kulturou kouření, a tak se k němu také musíme chovat.
Dr. Josef Stanislav
5.3.2007
Golftrip